Odrůdy

Odrůdy vín, která můžete ochutnat v našem vinařství.

Sauvignon

Synonymum: Sauvignon blanc
(5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1952

Základní charakteristika
Zelenožlutá barva, výrazné vůně jsou v tónině broskvové, černorybízové, angreštové.

Pravděpodobně pochází z francouzského regionu Bordeaux nebo z oblastí na Loiře. Nové genetické poznatky ukazují na to, že vznikl asi ze samovolného křížení mezi odrůdami Chenin blanc x Tramín. Francouzský název je Sauvignon blanc nebo Sauvignon jaune a je nutné ho dobře odlišovat od méněcenné odrůdy s velkým hroznem Sauvignon vert čili Sauvignonasse. Tu a tam se ještě vyskytuje mutace šedá Sauvignon gris s vyšší cukernatostí a s méně pronikavým aromatem a mutace růžová Sauvignon rosé, která je méně zajímavá. Německé synonymum je Muskat-Sylvaner a někdy v Rakousku užívané Feigentraube, které se kdysi užívalo i u nás - Fíkový hrozen. Pod tímto pojmenováním ho k nám pravděpodobně zanesli Habáni.

Když byl francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553-1610) kojencem, tišil pláč dítěte jeho dědeček tím, že mu potíral rty rozetřeným česnekem a máčel mu je vínem Sauvignonu. V dospělosti se stal král velkým vyznavačem francouzských vín, jmenovitě Sauvignonu.

Odrůda má bujný růst, hustě olistěné letorosty s četnými zálistky a menší, světle zelený, na okrajích zvlněný list. Hrozny jsou malé, válcovité, hustě osazené menšími, zelenožlutými bobulemi s tlustší slupkou a výrazně aromatickou dužninou. Zrání hroznů je středně pozdní až pozdní. Mrazuodolnost i odolnost vůči houbovým chorobám jsou nižší, plíseň šedá napadá bobule i třapinu často.

Sauvignon vyžaduje velmi dobré svahové polohy s chudšími, nejlépe štěrkovitými půdami. Na úrodných půdách roste příliš bujně. Vyšší půdní a vzdušná vlhkost ovlivňuje příznivě vznik aromatických látek.

V závislosti na ročníku, na stanovišti, na době sběru a na technologii tvorby vína se vyvíjejí různé typy vína. V méně příznivých ročnících, v severnějších oblastech a při vyšší vlhkosti vznikají travnaté, kopřivové, paprikové tóny ve vůni i chuti. Při vyšším slunečním svitu a lepší vyzrálosti hroznů se začínají objevovat ovocné tóny. Napřed černorybízové, angreštové, kiwi se zábleskem citronu, pak u měkčích a kulatějších vín broskve, nektarinky a meloun. U sladkých výběrů meruňka, pomeranče, ananas i marcipán. Ze zámoří tropické ovoce.

Z vyšších sklizní a horších ročníků mohou být vína Sauvignonu lehká a tvrdá, ale většinou se setkáváme s víny plnými, často i s minerální příchutí, hlavně na půdách křemičitých (Sancerre) nebo s víny tělnatějšími na půdách hlinitých či s filigránskou stavbou a bohatou hrou vůní z půd vápenitých. Intenzita aromatických látek, kterou vnímáme v mladých vínech současně se svěžestí mladého vína, je pro mnohé milovníky Sauvignonu velmi svůdná. Zráním Sauvignonu na láhvi se většinou ony mladistvé tóny ztrácejí a ve víně se rozvíjí hlavně láhvová zralost, s níž narůstá i vyšší barevný tón vína a jeho plnost. Aromaticky výrazná a suchá vína Sauvignonu jsou vhodná jako vína aperitivní nebo ke studeným předkrmům. Hodí se i ke chřestu a ke kozím sýrům. Plnější a zralá vína ke kořeněným jídlům, k těstovinám s gorgonzolou nebo rybí omáčkou, k vařené šunce, k bílým masům se smetanovými omáčkami apod.

Ryzlink rýnský

Synonymum: Rheinriesling, Riesling
(7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Základní charakteristika
Žlutozelená barva, velmi decentní a éterická vůně s náznakem meruněk,pomerančů. V chuti jsou ryzlinky medové s pikantními kyselinami.

Pěstování Ryzlinku rýnského se dá doložit v Německu od roku 1435. Odrůda však nebyla příliš oblíbena a pěstovala se jen ve směsi s jinými odrůdami, kdy nemohly vyniknout její jedinečné vlastnosti hlavně proto, že hrozny této pozdní odrůdy bývaly sklízeny spolu s ostatními příliš brzy. Teprve v 18. století se poznala vysoká hodnota této odrůdy a přišlo se na to náhodně, když v roce 1775 přivezl kurýr do benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní s velkým zpožděním povolení ke sběru hroznů od převora benediktinského řádu, který sídlil ve Fuldě. Mniši v Porýní čekali trpělivě na povolení, přestože již velká část hroznů byla napadena ušlechtilou plísní. Při sklizni zpracovali zdravé hrozny odděleně od hroznů nahnilých. Jaké bylo jejich překvapení, když z hroznů napadených ušlechtilou plísní byl ten nejlepší Ryzlink, jaký do té doby nikdo ještě nepil. Současné genetické studie ukazují, že Ryzlink rýnský je pravděpodobně nahodilým křížencem mezi odrůdou Heunisch a semenáčem Tramínu. Dnes se Ryzlink rýnský pěstuje po celém světě a je zařazován mezi nejkvalitnější odrůdy pro bílá vína. Nejvíce jsou ceněny vyšší stupně vín predikátních.

Jeho synonyma: Rheinriesling nebo jen Riesling v Německu, Petit Riesling ve Francii, Rajnaj Rizling v Maďarsku, Graševina v Chorvatsku, White Riesling v USA, u nás kdysi Starosvětské. Letorosty jsou vzpřímené, středního až bujného růstu. Listy středně velké s vrásčitým povrchem. Dřevo vyzrává brzy a velmi dobře. Hrozen je malý až střední, s malou, kulatou bobulí zelenožluté barvy. Slupka je pevná, dužnina jemně aromatická.

Mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti houbovým chorobám dobrá. Třapinu napadá plíseň šedá často před úplnou zralostí a hrozny pak padají na zem. Na plně vyzrálých bobulích se objevuje ušlechtilá plíseň hlavně v polohách, kde jsou časté podzimní mlhy. Ryzlink rýnský vyžaduje výborné jižní viniční polohy, nejlépe svažité. Vysoké jakosti vína se dociluje hlavně na záhřevných, méně zvětralých prvohorních půdách s vyšším podílem skeletu nebo na půdách břidličnatých. Na těžkých půdách bývají vína širší, méně charakteristická, postrádající ovocnost a svěžest. Plodnost je dobrá a pravidelná, hrozny se sklízejí velmi pozdě, koncem října a v listopadu a jsou vhodné pro ledová vína.

Vína Ryzlinku rýnského mají zelenožlutou barvu a s přibývající zralostí se objevují zlatavé odstíny, u bobulových výběrů až jantarové.

Jeho vína vynikají širokou škálou vůní podle půdního typu a ročníku. Vůně mohou být ovocné - broskev, nezralé jablko, citronová kůra, kdoule a u měkčích vín i meruňka, ananas. Mohou být i kořenité, minerální, zemité i kouřové. Při zrání vína se objevuje med, marcipán, mandle a hrozinky. Z příliš horkých lokalit může zavánět petrolejem a kerosinem, to když je většina bobulí sluncem opálena do hnědava.

V chuti ryzlinkových vín hraje velkou úlohu kyselina a její zralost. Od ocelové kyseliny v nezralých ročnících, přes příjemně říznou až po svěže zralou, která je nezbytnou součástí velkých vín výborných ročníků a současně oporou tvorby buketu a chuťových látek láhvové zralosti. Nejtypičtěji se "ryzlinkový fenomén" projevuje ve zralých, suchých, kabinetních vínech. Ve vyšších stupních predikátních vín je postupně onen fenomén překrýván narůstajícím tělem vína, případně tóny zralosti vyprodukovanými ušlechtilou plísní. Taková vína jsou jistě neméně zajímavá a přinášejí jiný druh požitku. Kabinetní vína jsou jedinečným doprovodem ke studeným předkrmům, pozdní sběry k pstruhům i jiným rybám v různých úpravách, sladké výběry k desertům. Jakostní vína Ryzlinku rýnského jsou vhodná k lehčím úpravám
drůbeže. 
 

Veltlínské zelené

Synonymum: Grüner Veltliner
(11 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Základní charakteristika
Zelenožlutá barva. Vína jsou v aromatice i v chuťi hořkomandlové, pepřnaté, chuťově bohaté.

S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název "Mouhartsrebe" podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Před tím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu
Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku - Zöldveltelini - a na Balkáně - Veltlinac zleni.

Růst je střední až bujný, dřevo vyzrává dobře, olistění je středně husté, list střední, pětilaločný, hluboce dělený. Hrozen velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulaté, zelenožluté. Slupka středně silná, dužnina šťavnatá, chuť kořenitá, někdy až jemně muškátová. Odolnost proti mrazu dobrá, proti houbovým chorobám střední až nižší. Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Vhodné jsou hlubší hlinité nebo sprašové půdy.

Víno má zelenožlutou barvu a jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na láhvích se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které
posléze zanikají a nejvíce kraluje mandlová chuť zjemněná u predikátních vín vyšších stupňů sametovou plností.

Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín. 
 

Chardonnay

(4 % plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1987

Základní charakteristika
Zelenožlutá až nazlátlá barva, ve vyzrálejším víně je cítit med a lískové říšky, v chuti minerální křemenný charakter vína.

Odrůda pochází z Burgundska a pravděpodobně vznikla samovolným křížením Pinot noir x Heunisch), jak bylo zjištěno genovou analýzou. Původně se předpokládalo, že to je mutace Rulandského bílého (Pinot blanc),  proto se ve Francii označovala jako Pinot Chardonnay nebo Gamay blanc. V akouském Štýrsku jako Morillon a v Německu a Alsasku jako Weißer Clevner. U ás se od nepaměti pěstovala ve smíšených výsadbách s Rulandským bílým. V oučasné době patří mezi módní bílé odrůdy a poskytuje nepochybně spolu se Suvignonem a Ryzlinkem rýnským nejkvalitnější bílá vína na světě. Chardonnay je rozšířenou odrůdou po celé západní i východní Evropě. Výraz vína se mění podle klimatických a půdních podmínek. V chladnějších klimazónách bývají sice vína plná, ale úzká a často mívají ocelovou kyselinu, na těžkých půdách minerální charakter a někdy zelené tóny ve vůni. K optimální zralosti takových vín dochází až po 8-10 létech. V chladnějších podmínkách je důležité volit jen ty nejlepší polohy, snížit sklizně, sklízet v pozdních termínech a volit vhodné klony. Takový typ vína bývá často využíván pro výrobu šumivých vín. Při usměrněné sklizni voní pak Chardonnay po zelených jablkách a při stárnutí přicházejí vůně akátů a hrušek, citronů a grapefruitů, medu a nakonec lískových oříšků. Při vinifikaci v barrique vystupuje aroma toustování.

Chardonnay z teplých klimazón mívá tropický charakter s vůní manga, smetany, banánů, ananasů, žlutého melounu a někdy medu i karamelu, případně toustování barrique. Taková vína stárnou rychleji a optimum jejich zralosti bývá dosaženo ve 3.-5. roce.

Pro kvalitu vín odrůdy Chardonnay je důležité, aby se vždy zpracovávaly hrozny dobře vyzrálé na suché víno s vyšším obsahem alkoholu. Zbytkový cukr víno nepříjemně rozšiřuje. Víno se hodí pro slavnostní příležitosti k pokrmům s bílým masem, ke smetanovým omáčkám, k paštikám a k plodům moře.



Kerner

(0,14 % plochy vinic ČR)
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001

Základní charakteristika
Zelenožlutá až slámově žlutá barva, intenzivní ryzlinková vůně s podstatně vyšší kořenitostí a s tóny tmavého medu. Víno velmi plné, s mohutným nástupem a dlouhou perzistencí, někdy s nahořklým grepovým závěrem.

Odrůda byla vyšlechtěna ve Státním výukovém a výzkumném ústavu ve Weinsbergu ve Württembersku v Německu A. Heroldem v roce 1929 křížením odrůd Trolínské x Ryzlink rýnský. V roce 1969 byl Kerner klasifikován do všech německých vinařských oblastí a byla mu udělena ochranná autorská práva. Odrůda je pojmenována po A. Kernerovi, lékaři a básníku z Weinsbergu, který svým pacientům doporučoval sklenku vína jako nejlepší přírodní léčebný prostředek.

List je středně velký, tmavozelený s hrubým povrchem. Hrozen je středně velký, křídlatý, středně hustý. Bobule kulatá, žlutozelená, s hnědavým líčkem. Slupka je tuhá, chuť šťavnatě hutná, sladká, s ryzlinkově-muškátovou vůní, velmi příjemná. Réví vyzrává brzo a velmi dobře. Na vápenitých půdách netrpí žloutenkou. Mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti plísni révové je dobrá, proti padlí a plísni šedé nižší. Letorosty vytvářejí dlouhé fazochy, které je nutné ve spodní polovině letorostů vylamovat, aby se keře příliš nezahustily. Plodnost je pravidelná a cukernatost moštů je velmi dobrá. Při odpovídajícím způsobu pěstování keřů se dá každoročně docilovat víno s přívlastkem.

Víno je zelenožluté až slámově žluté, má svěží aromatické látky, které připomínají koncentrovanější vůni Ryzlinku rýnského, případně i s muškátovými tóny. Tělo vína je plné a při reduktivní technologii se dociluje svěží až řízný typ plného, elegantního a pro běžného konzumenta přitažlivého vína. Jeho předností je dobrá jakost vína i v horších ročnících. Do příliš suchých podmínek se nehodí. Jeho vína tam bývají široká a hořknou, tak jako při oxidativním školení. Ze všech novošlechtění jsou vína Kerneru
nejpodobnější Ryzlinku rýnskému, a tak jako u něj lze docilovat vysokou jakost výběrů i bobulových výběrů.

Víno se výborně hodí k různým předkrmům, včetně plodů moře, ke grilovanému telecímu masu, k rybám i uzeným, ke chřestu a k mnoha druhům sýrů, zvláště k roztíratelným. Mladá vína je vhodné podávat v pohárech pro mladá vína při teplotě 7-8 °C a vína zralá při teplotě 9-10 °C. Jen vysoce vyzrálá vína
přívlastková při teplotě 10-11 °C. Technologicky správně zvládnutá vína jsou ozdobou slavnostních tabulí podobně jako vína Ryzlinku rýnského. 
 

 

Rulandské šedé

Synonymum: Pinot gris
(3,7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Původní francouzský název Pinot gris, v Itálii Pinot grigio, v Německu Ruländer podle obchodníka vínem J. S. Rulanda, který rozšiřoval odrůdu ve Falci. Někdy se v Německu setkáváme s označením suchých vín jako Grauburgunder a vín se zbytkem cukru jako Ruländer.

V Maďarsku Szürkebarát (šedý mnich) podle mnichů cisterciáků, kteří na přání císaře Karla IV. vysadili odrůdu u Balatonu. Tokayer v Alsasku. Původní český název Roučí šedé.

Pinot gris vznikl mutací z Pinot noir a je rozšířen po celém světě. Růst i olistění jsou střední, list málo dělený, dřevo vyzrává dobře. Mrazuodolnost je dobrá, odolnost proti houbovým chorobám je též dobrá, jen plíseň šedá napadá kulaté bobule s jemnou, šedomodrou slupkou častěji. Plná vína dává na hlinitých půdách, ale jako jedna z mála bílých odrůd dává plná vína i na půdách štěrkovitých a písčitých, jsou-li keře udržovány při dostatečně bujném růstu. Pro pravidelné a dobré sklizně je bezpodmínečně nutné vysazovat dobře prošlechtěný materiál uznaných klonů. Neselektovaný materiál je náchylný na sprchávání a střídavou plodnost.

Pinot gris je odrůda, od jejichž vín se očekává plnost, hebkost, vysoký extrakt, pomerančové tóny ve vůni spojené s dojmy medovosti. K dosažení typičnosti je nutná vyzrálost alespoň na stupeň pozdního sběru a výše. Pak se objevuje ve vínech i vyšší obsah alkoholu a glycerolu, čímž se do jisté míry imituje sladký vjem, který spolu se skutečným zbytkem cukru vyrovnává převahu alkoholu nad kyselinami, jejichž obsah je nutné při vinifikaci bedlivě hlídat, podobně jako barevný tón vín, který může při nedostatečně rychlém zpracování šedomodrých hroznů vystřelit až do růžova.

Výběry a bobulové výběry lze při dostatečném obsahu kyselin zařadit mezi bílá vína nejvyšší jakosti za předpokladu dostatečně vysokého extraktu. Naproti tomu přišli Italové s myšlenkou dobýt některé evropské trhy lehkým, svěžím a jemně aromatickým Pinot grigio z vysokých sklizní v oblasti Veneto a uspěli excelentně zejména v Německu u mladých lidí. Pinot gris se v menší míře rozšířil i do zámoří, odkud přicházejí jeho vína ovocných vůní po jablkách, hruškách, mangu, květinách a dokonce i po kozím pysku.

 

Viognier

Viognier (franc. výslovnost: [viɔɲje]) je bílá odrůda, jediná povolená pro výrobu vína Condrieu ve francouzském Valle du Rhone. Hlavní nevýhodou této odrůdy je nízká plodivost a náročnost na pěstování. Dobře snáší sucho, ve špatné kondici či vlhkém klimatu je náchylná k napadení padlím révovým. Stejně jako mnoho ostatních odrůd, i Viognier musí být sbírán v optimální zralosti, která dá vyniknout unikátnímu aroma s květinovým charakterem. Hrozny mají tendenci dosahovat vysoké cukernatosti, ale nižší kyselinky mohou mít za následek neutrální, toliko vinný charakter a vysoký obsah alkoholu. Tyto obtíže a touha producentů po tom nabídnout něco výjimečného činí vína z této odrůdy relativně drahá.

 

Müller Thurgau

Synonymum: Rivaner
(11,2 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Odrůda má ve Švýcarsku název Riesling x Silvaner podle domněle provedeného křížení mezi těmito odrůdami, které uskutečnil prof. Herrmann Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, v roce 1882 ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu v Německu, kde tehdy vyučoval botaniku.

I další synonymum Rivaner, pocházející ze Slovinska, se opírá o domnělé křížení. V současné době dokázal dr. F. Regner z Vinařské školy v Klosterneuburgu pomocí genové analýzy, že se ve skutečnosti jedná o křížení Ryzlink rýnský x Madlenka královská. Odrůda se rozšířila po všech severnějších vinařských oblastech Evropy i do zámoří.

Keře jsou středně bujného růstu, mají pětilaločné listy s hlubokými výřezy a řidší olistění. Plodnost je vysoká a pravidelná, mrazuodolnost nízká a též odolnost proti houbovým chorobám je nízká. Náročnost na polohy není vysoká, půdy potřebuje hluboké a živné.

Vysokou jakost vína poskytuje jen při sklizni úměrné stanovištním podmínkám. Z vysokých sklizní, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Vcelku se dá konstatovat, že za optimálních podmínek je víno světlé barvy se zelenožlutým odstínem. Ve vůni se ozývají tóny muškátu spolu s dalšími ovocnými odstíny v závislosti na výšce sklizně, na počasí daného ročníku a na reduktivnosti školení vína. Mohou to být vůně nezrale travnaté, citronově muškátové, angreštové či černorybízové. Správně zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno blízké všeobecné představě v tom smyslu, že se jedná o víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží, pobízející ke konzumu na základě nižšího obsahu alkoholu, dostatečně výrazného, ale ostatním látkám přiměřeného obsahu kyselin, s užšími tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku. Müller Thurgau je hlavní bílou odrůdou pro výrobu Svatomartinského vína.

 

Zweigeltrebe

(4,7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1980

Základní charakteristika
Nejvhodnější odrůda pro výrobu rosé. Poskytuje velmi ovocné krémové typy v tónině čerstvým jahod.

Odrůdu vyšlechtil ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu v Rakousku dr. F. Zweigelt v roce 1922 a o její rozšíření se zasloužil po druhé světové válce dr. Lenz Moser. V současnosti je v Rakousku nejrozšířenější modrou odrůdou a plochy se stále zvětšují.

Pochází z křížení (Svatovavřinecké x Frankovka) a je Frankovce podobná. Má velké, tmavozelené listy, vzpřímený růst, středně velké, křídlaté hrozny s modročernými, kulatými bobulemi, které mají pevnou slupku a dobře odolávají plísni šedé. Réví vyzrává dobře a má dobrou mrazuodolnost. Odolnost proti
houbovým chorobám je střední. V teplých oblastech snese i druhořadé polohy. Vhodná odrůda pro hlinité půdy, na písčitých ochabuje růst. Zrání hroznů je střední. Plodnost je pravidelná a velmi dobrá. Z vyšších sklizní jsou vína hrubá, pro výrobu kvalitních vín potřebuje omezení násady hroznů řezem a jejich probírku.

Vína jsou tmavě granátové barvy s fialovým zábleskem a mají aroma ovocně-kořenité, mnohdy připomínající bobulové ovoce. Jejich chuťové vlastnosti jsou silně závislé na velikosti sklizně hroznů připadající na jeden keř. Při omezených sklizních jsou vína barevná, plná, po vyzrání jemná a hebká, ale nepostrádají při tom dostatečné zastoupení tříslovin a určitou říznou pevnost. Doprovázejí proto bez problémů nejrůznější masité pokrmy i vydatné sýry. 
 

Frankovka

Synonymum: Lemberger, Blaufränkisch, Kékfrankos
(7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Základní charakteristika
Pro růžová vína velmi vhodná odrůda poskytující světlé tělové tóny barvy, v chuti se často objevují třešně, dokáže dobře udržet šťavnatou kyselinu.

Je to pravděpodobně rakouská odrůda, na jejímž vzniku se podílela odrůda Heunisch. Pěstuje se hlavně ve středoevropských vinařských oblastech. U nás se pěstuje jen na Moravě, protože to je odrůda pozdní.

Keře jsou bujné, mají vzpřímený růst, delší internodia a velké, tmavozelené listy se třemi méně výraznými laloky. Réví vyzrává dobře, mrazuodolnost je dobrá a odolnost proti plísni šedé též. Hrozny jsou velké, křídlaté, volné. Bobule střední, kulaté, černomodré. Chuť je kořenitá. Hrozny trpívají vadnutím třapiny. Vyžaduje výborné polohy, sucho a snáší vápno.

Vína mívají světle i tmavě rubínovou barvu s fialovými záblesky. V mladém víně je travnaté aroma, které se při zrání vína mění na ostružinové vůně. Ve vínech Frankovky je vždy poněkud více kyselin než v ostatních červených vínech a zpočátku jsou i třísloviny tvrdší. Tato skutečnost vede producenty kvalitních vín Frankovky k podstatnějšímu snížení sklizní probírkou hroznů, k prodloužení doby nakvášení rmutu, a tím získání vyššího extraktu. Současně se ponechávají taková vína delší dobu vyzrávat na sudech. Tím se dá docílit při využití jablečno-mléčného kvašení výraznější charakter červeného vína, které nepostrádá na kořenitosti, a přestože je plné, ani na ovocnosti. Vína se dají dobře skladovat a zrají na láhvi pomalu.

V závislosti na vyzrání hroznů je víno Frankovky buď běžným denním vínem ke svačinám a k celé řadě obvyklých jídel všedního dne, nebo jako víno láhvově zralé z dobrých ročníků se výborně hodí k pečeným masům, ke zvěřině, ke kachně i huse, ke guláši, k jídlům z vnitřností, ke kořeněným jídlům
zeleninovým, k polentě, ke zrajícím i bílým sýrům, k těstovinám v kořenité úpravě, k některým typům pizzy.

 

Merlot

Zápis do Státní odrůdové knihy 2001

Základní charakteristika
Tmavě rubínová až granátová barva. Pro odrůdu typická a pro většinu konzumentů velmi přitažlivá nasládlá vůně černých třešní, ostružiníku. V chti je většinou kompotovost fíků. Pro růžová vína vhodná odrůda pro pevný styl rosé. Vůně je většinou černorybízová, malinová, chuť kompotová.

Původní francouzská odrůda geneticky blízká Cabernet Franc. Odrůda se v posledních desetiletích rozšířila rychle po celém světě a vína si získala značnou oblibu. Jméno je odvozeno od francouzského názvu ptáka kosa (Merle), který s oblibou ozobává malé bobule z velkých hroznů Merlotu, neboť se
zabarvují domodra dříve než u ostatních odrůd v Bordeaux pěstovaných. Vína Merlotu jsou výborným partnerem do směsí s odrůdou Cabernet Sauvignon, protože jsou plná, a svou měkkostí mírní agresivní třísloviny Cabernetu a urychlují jeho zrání. Dříve se na Merlot pohlíželo jako na odrůdu druhořadou, ale postupně stoupnul respekt k jeho vínům, když se Merlot rozšířil na velké plochy v Itálii, Kalifornii, Chile i ve východní Evropě a získal si oblibu tisíců milovníků svých hebkých a velmi dobře pitelných červených vín, která jsou mnohým lidem přístupnější pro svoji dobrou stravitelnost. V Maďarsku se můžeme setkat s Merlotem pod jménem Médoc noir.

Keře jsou bujnějšího růstu, mají středně velké, 3-5 laločné, světleji zelené listy. Hrozny jsou střední až velké, volné, na dlouhé stopce. Bobule malé až střední, černomodré, se slabou slupkou, mírně kořenité. Mrazuodolnost je nižší až střední. Odolnost proti houbovým chorobám i plísni šedé střední až nižší. Zrání je středně pozdní. Ke konci zrání přibývá rychle obsah cukru a ubývají kyseliny. Vyžaduje výborné, chráněné polohy, v nichž nepůsobí tolik zimní mrazy. Vhodné jsou lehčí, záhřevné a sušší půdy s vododržnější spodinou.

Víno Merlotu mívá rubínovou až granátovou barvu, jejíž odstín záleží na velikosti sklizně, a protože to je odrůda plodná, objevují se na trhu i vína světle rubínová s travnatou vůní a nahořklou dochutí. Ale Merlot od dobrých výrobců mívá tmavě granátovou barvu, jemnou vůni přezrálého černého rybízu ve směsi s vůní černých třešní, švestek a fíků, po delším ležení na láhvi se objevují tóny tabáku, lanýžů, kávy nebo čokolády. Chuť vín se vyznačuje nízkým obsahem kyselin, plností, hebkostí a vláčností. Víno se velmi lehko a příjemně pije. Kvůli snadné pitelnosti a vláčnosti jsou vína Merlotu velmi oblíbena u konzumentů, kteří by se tříslovitých červených vín nenapili pro složitost vjemu takových výrazných vín. Obliba Merlotu zvláště rychle stoupla v USA u širokých vrstev obyvatelstva. Merlot zraje poměrně rychle na láhvi a jen prvotřídní výrobci dovedou svá vína Merlotu zformovat tak, aby vydržela více let. Mnohde se užívají vína Merlotu na změkčení vín i jiných odrůd než Cabernetů.

Vína Merlotu se dají pít samotná bez doprovodu jídel. Nabízejí se k různým jemným paštikám, k srnčímu nebo jelenímu ragú, k telecím ledvinkám, k hříběcímu masu, k pokrmům s výraznou chutí rajčat nebo nastrouhaných tvrdých sýrů, k pokrmům z pernaté zvěře, k ementálu. 
 

Pinot Noir

(4 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Základní charakteristika
Pro růžová vína má největší perspektivu v ČR. Barvy jsou tělové, světlejší, vůně má spektrum od třešňových po jahodové tóny, chuťově jsou velmi bohaté s výraznou kyselinou. Pinot má obrovskou výhodu v dlouhodobém zrání i v rosé.

Podobně jako Chardonnay je i tato burgundská odrůda velmi rozšířena po celém světě. Nese téměř všude původní francouzský název Pinot noir, v Itálii Pinot nero, v Německu Spätburgunder a v Rakousku Blauer Burgunder, Crni burgundac na Balkáně, Kisburgundi v Maďarsku. U nás původně Roučí modré. Francouzský název Pinot je odvozen od slova Pin = šiška, protože jeho malé, bobulemi nahloučené hrozníčky připomínaly šišky jehličnanů.

V genotypu odrůdy jsou zakódovány rodiče samovolně v přírodě vzniklé odrůdy z křížení Mlynářka (Pinot meunier) x Tramín. Pinot dal císař Karel IV. dovézt do Čech z Francie. Traduje se, že první sazenice věnoval nákladníkům hor viničních na Mělníku za pomoc při potírání lapků na řece Labi. Jeden z mělnických měšťanů povolal vinaře i s rodinami z Burgundska, aby zavedli pěstování Pinotu na Mělníku tak, jak se pěstoval v Burgundsku. Na jedné z mělnických vinic byl do kamene opěrné terasy vysekán nápis Chambertin 1348, odkud byla réva dovezena.

Pinot noir má středně velké, tmavě zelené, mírně třílaločné listy, středně husté olistění. Hrozny jsou malé, válcovité, husté. Bobule malé, kulaté, modré, s tenkou slupkou, která snadno podléhá hnilobě, a proto se
šlechtitelé snaží vyhledávat klony s méně hustými hrozny. Dužnina je řídká s kořenitou chutí. Réví vyzrává dobře a mrazuodolnost je dobrá, odolnost proti houbovým chorobám střední. Plodnost je pravidelná a dobrá. Vyžaduje nejlepší polohy, na hlinité půdě dává vína plná a tmavších barev, na štěrkovité vína světlejší, ale s velmi jemnými vůněmi.

Vína odrůdy Pinot noir mají mnoho variant podle světových oblastí, kde se tato odrůda pěstuje, ale i podle toho, jak s nimi vinař zachází. Většinou jsou rubínové barvy s nazlátlým okrajem v místě, kde se povrch vína stýká se stěnou sklenky. Vůně mladých vín připomíná ostružiny, jahody, z dobře vyzrálých hroznů spíše černé třešně. Ve vyzrálých vínech se objevuje vůně kůže, kouř hořícího dřeva, vůně tlejícího listí, sušených švestek, povidel. Chuť dobře vyškolených vín je velmi přitažlivá pro nízký obsah kyselin, velmi jemné třísloviny, hebkost klouzání po jazyku, ohromující plnost, která se zráním zvyšuje. Vína se velmi dobře hodí pro dlouhodobé skladování.

Z odrůdy Pinot noir se ale nedělají jen červená vína. V některých oblastech jsou oblíbena vína růžová buď jen z Pinot noir nebo ve směsi s Rulandským šedým (Badisch Rotgold). Slupka bobulí obsahuje málo červeného barviva, a proto se lisováním celých hroznů snadno docílí bezbarvé klarety, které jsou
součástí základu směsi vín pro výrobu šumivých vín Champagne. Základ obsahuje obvykle vína ze dvou až tří ročníků odrůd Chardonnay, která dodávají směsi jemnost a delikátnost, Pinot noir, který vytváří mohutnost a bohatost dojmu, a víno odrůdy Pinot meunier (Mlynářka), které podporuje rychlejší stárnutí směsi, dráždí chuťové pohárky ušlechtilou kyselinou a Pinot noir obohacuje konečný dojem.

Červená vína Pinot noir se podávají v širokých "břichatých" pohárech a platí pro ně pravidlo, čím starší víno, tím objemnější pohár, který se plní jen do pětiny až čtvrtiny celkového objemu, aby se široká hladina vína mohla dobře provzdušit. Taková vína lze podávat bez pokrmů, k tichému obdivu jejich vůní
a stavby a k meditování s přáteli. Při stolování se předkládají k pečeným masům, k pernaté zvěři, k nadívané drůbeži a doporučují se k pokrmům z hub a k mnoha druhům sýrů.

 

Syrah

Syrah je základní (někdy jedinou) odrůdou pro výrobu vyhlášených vín z Údolí Rhône v Côte Rotie a Hermitage a tvoří páteř většiny místních víceodrůdových vín, včetně známého Chateauneuf du Pape. Jelikož se pěstuje již od dob antiky, panují ohledně původu této odrůdy dva názory: Dle prvního má původ v Persii, v okolí stejnojmenného města Shiraz, dle druhého pochází z jižní Francie. Syrah dává vzniknout intenzivním vínům s temně fialovou až černou barvou, hutnou strukturou a bohatostí, často vyšším alkoholem, s vůní, která je více kořenitá než ovocná. Ačkoliv většina vinařů z Nového Světa upřednostňuje vinifikaci Syrahu na jednoodrůdové víno, dává tato odrůda často barvu, plnost a tanickou strukturu vínům v "rhônském stylu", kdy tvoří výslednou směs s odrůdami Grenache, Mourvédre a dalšími, jako např. Counoise a Cinsault.

 

Grenache

Odrůda se pěstuje v jižní Francii, kde se podílí částečně na produkci vín Châteauneuf-du-Pape, Tavel a mnohá jiná. Je stěžejní odrůdou oblasti Rioja a v Kalifornii z ní připravují vína typu Porto a lehká růžová vína. Pěstuje se i v jižní Africe. Vína jsou plná, měkká, někdy až příliš alkoholická a vyžadují zcelování s jinými odrůdami. Pravý Grenache nemá nic společného s Grenache de Logroňa ve Španělsku, která je vlastně Tempranillo nebo Tinto de Rioja. Podle některých pramenů je Alicante (synonymum Grenache) totožný s Alicante bouchet (nebo jednoduše Bouchet v Kalifornii), ale to už je zavádějící. Alicante Grenache má totiž šťávu bezbarevnou, zatímco Alicante bouchet jasně červenou, odvozenou od jednoho z jeho rodičů – barvířky. Petit bouchet (v jeho pravé podobě a ne jako synonymum pro Cabernet Sauvignon) je sám křížencem Tenturier du cher x Aramon. Synonyma: Alicante, Alicante grenache, Aragón, Garnacha, Garnache, Garnacho, Garnaccia, Grenache nera, Roussillon tinto, Tinto aragonés, Uva di spagno.

Znalec má informace

Objednejte si newsletter z VINO HORT a získejte poslední aktuální informace nejenom o produktech a akcích vinařství, ale i novinkách ze světa vín.

X

Newsletter je možné kdykoliv odhlásit.

2016 © VINO HORT s.r.o
Adresa: Leska 69, Dobšice, Česká republika
Telefon: 602 149 445 ∙ info@vinohort.cz